Bullet journal. BuJo. Analogový systém digitálního věku. Prostě tečkovaný diář, který
si tvoříte sami podle sebe. Vymyslel ho tenhle pán z Brooklynu. A stal se z toho celosvětový hit. Jeden sešit plný teček
vám zorganizuje život. I mě ho zorganizoval. Jen jsem si k němu musela dojít a
přiznat si, že se systémem pokus omyl to daleko nedotáhnu. A tak jsem nasadila
jiný systém - tečkovaný.
Diářek A6 či menší s měsíčním rozložením koupený za pár korun v papírnictví na rohu. Tahle jsme asi všichni začínali. Stačilo to na zubaře, brigády a narozeniny. Já si s ním teda vystačila celou základku, střední i vysokou. A dokonce i ty tři roky v práci potom! Tam se k tomu teda přidal i kalendář na mobilu pro osobní věci a ty pracovní byly v Outlooku na pracovním počítači. Všechno jsem si pamatovala, neměla jsem potřebu si zapisovat nic jiného než důležité termíny a směny v práci. Jako COŽE? Jak jsem to mohla dávat? Popravdě dnes už nevím. Bez pořádného diáře nedám ani ránu.
A co se teda
změnilo? Celý můj svět! Narodilo se nám roztomilé miminko, které potřebovalo
tohle a tamto, a já najednou nevěděla, kde mi hlava stojí. Odvolalo si mě v
půli nějaké činnosti, a já netušila, kde jsem skončila, nebo cože jsem to
vlastně chtěla dělat. Do toho vařit, uklízet, kontroly na pediatrii, očkování,
… a cože jsem to vlastně…? Přišla jsem si zoufale neorganizovaná. A to jsem s
organizací neměla nikdy problém. I svatbu jsem zvládla naplánovat s mojí malou
ášestkou. Ha ha.
A tak
jsem začala hledat diář a přidala se ke skupině Planner
lovers, ať si udělám představu. No, dámy, to jsem tomu
dala. Diář jsem si samozřejmě nevybrala. Neuměla jsem se rozhodnout který. Zato
jsem objevila pro mě úplně nový zdobený barevný samolepkový svět. Mezitím jsem
sledovala Ruth Soukup a její systém Crushing it se mi moc líbil. A tak jsem se
rozhodla, že si ten systém zkusím nasimulovat a koupi diáře nechám na nový rok.
Systém se mi
zalíbil, udělala jsem si pár úprav a diář už si nepořídila. Vytvořila jsem si
vlastní náplně - měsíční, týdenní a pár stránek na seznamy, pořídila obyčejné
kroužkové desky, udělala si rozdělovače z obyčejné kancelářské průhledné fólie a diářových samolepek
od Papero Amo a bylo. Zdobila jsem razítky, občas samolepkami, ale úplně mi to
po třech měsících nesedělo.
Nové náplně se mi dělat nechtělo, a tak jsem se
rozhodla, že si to rozdělení udělám každý týden nové. Pěkně ručně po svém.
Žádné předepsané chlívečky. To se mi líbilo. Ale nelíbilo se mi moje písmo. Ach
jo, zase slepá ulička… A tak jsem začala trénovat písmo. A zkoušela jsem různá
pera, propisky, fixy a začala jsem sledovat bulletjournalisty na Instagramu. Ke
konci roku už mi bylo jasné, že další rok to bude jedině Bullet Journal. To byl
rok 2017.
Je rok 2018 a já už
si tři týdny vedu ten můj vysněný BuJo. A zatím jsem naprosto spokojená. Musím
říct, že tenhle systém zatím funguje a vyhovuje mi ze všech nejlépe. Jakto?
Věnovala jsem hodně času "předpřípravě". Dopředu jsem si promyslela, čeho
chci v roce 2018 dosáhnout, co si chci vést a zapisovat. A nevadí, že jsem něco
zapomněla. Prostě si to doplním na další volnou stránku. A jak jsem si BuJo
nastavila? A co si tam zapisuju za tajnosti? To zase příště! Tečku na to!
A jaký diář máte vy?
Kolik jste jich už vystřídali? A našli jste toho pravého?